Další nerýmující se báseň... Kam ten svět spěje?
Podivná...
Psala jsem to na písničku, tak se to tak podivně opakuje v kruzích...
Ale je to naschvál, dodá to takový důraz... Nevím, co vy na to... Snad to není tak zlý O_o
Mraky tvojí bouřky
Mraky tvojí bouřky jsou už v pohybu.
První kapky mají dopadnout,
hledíš do prázdný ulice,
kostky dlažební mlčí pod tvými kroky.
Stojíš a možná brečíš,
už to asi víš, život není příběh.
Zjistilas to chvilku po poledni
Život není novela, hrdinové nemaj cestu na výběr.
Život má rychlej spád,
je to těžké, těsné skoro na tělo.
A není míň úzkosti pro tebe.
Hrdinové nemaj cestu, nemaj na výběr.
Není kam utíkat, déšť už začal padat.
A ty víš, že život není novela.
Hrdinové nejsou vždycky stejní,
všechno se vyvíjí…
Marně hledáš bezpečí.
Nic není stálé.
Není už čeho se chytit, ani představ…
Nejde se podepřít…
Kroky nikam nevedou,
Není kam utíkat, můžeš jenom jít.
Když už víš, že tvůj život není příběh,
vše si vybírá svou daň.
Bývala jsi si tak jistá odpověďmi,
kde je teď tvá důvěra?
Zítřek nemusí být barevný,
smrt nemusí být začátkem.
Nejsme v seriálu,
Tvý srdce může ten déšť rozpukat.
Zoufalství už se nedá třímat v ruce.
A ticho před hromem znamená jen větší pád.
Dosud jsi dýchala jen prach,
dýchej pořádně, tohle je život.
Už není nic jistého,
není o co se opřít.
Tak běž, běž dál…
Běž dál, není kam utéct…
Děkuju
(Kanna/Katotoka-administrátor, 11. 12. 2009 12:12)