Někde mezi dvěma břehy
Někde mezi dvěma břehy,
Ve chvíli před dechem rozhodnutí,
Někde mezi čepelemi mečů,
V agonii mě to křičet nutí.
Křičet, svírat tělo vztekem,
Bolestí, tak krásnou na pohled,
Dvojsečnou zbraní pro oběti,
Smrtelnější než kterýkoliv jed.
Jako poslední a první přání,
Ztupený nástroj sebevraha,
Jako droga, lačnosti plná,
Už dávno není to moje snaha.
Nechci se ubránit, řež rovnou do masa, nechci ti uniknout. Boty jsem nechala přede dveřmi. Bez nich se daleko nedostanu. Na dlažbě zůstávají krvavé šlépěje.
Musíš mě dostihnout, tam venku je zima a už se stmívá. Čeká tam na mě smrt.
Bodni, vždyť já jí jdu vstříc.
Bodni, jsem připravená.
Bodni, už padám na kolena.
Bodni, než chci tě víc.