Uhasnou tvé paprsky...?!
Nesu si kříž,
Dříve jsem to nazýval snem.
v oknech mám mříž,
A přitom jsem vlastně svobodný. To jen minulost mě svazuje.
nemohu teď žít,
Nebo alespoň vše, co se podobalo životu, jsem odvrhl.
a i když tu mám být,
nejsem…
Stále se potácím hluboko, ve své noční můře…
Lodičky papírové,
Ty naděje, které mě obklopují…
házím já do stoky,
…vzdávám. Jsou příliš pouhé…
na zemi mramorové
Klamně zdá se skutečnost krásná, a přitom je tak tvrdá…
krotím své amoky…
Sžírá mě nenávist… Ještě však musím počkat, dokud nebudu dost silný…
Slunce se zachvělo,
I když bys mě tolik chtěl vidět vedle sebe…
potmělo v soudnosti,
Máš pravdu, už to nejsem já, to co teď vidíš… Už si to začínáš uvědomovat…
hledá teď domov svůj,
Chceš mě přivést zpět?!
však nikde ho nehostí.
Sám se tím ztrácíš na své cestě…
Přišlo tak za mnou sem,
Jsi tedy tu. Stojíme proti sobě, oba již nejspíš ztracení…
do cely mrazivé,
I ty už chápeš skutečnost, rozeznáváš ji od snu…
zemřely samotou,
Ty, který se nikdy nevzdáváš…
paprsky zářivé…
Já jsem již ztracen, tebe teprve zmáhají pochyby… Pokud mě porazíš, možná dokážeš změnit sny ve skutečnost… Asi to není možné…
„Jak moc věříš ve svůj sen?…“
Děkuju moooooooc!!!
(Kanna, tvůrce stránek, 12. 2. 2009 23:30)